Zlomená

Noční ulicí kráčíš tak sama a tak zmatená.
V očích se ztrácíš, často i smyslů zbavená.
Každý den v žilách ti zrádná jehla proniká
tak tiše smrt do tebe vchází a život mlčky uniká.

Proklínáš rána když tvé tělo z temnot procitá
tak bezradná a tak sama a touha přestat je tak veliká.
Jestli nenajdeš sílu postavit se pravdě do očí
nenajdeš nikdy svou cestu zpátky a tohle peklo nikdy neskončí.

REF: V boží kráse stvořená z čisté lásky zrozená,
teď podlomená má kolena na duši zlomená.
Zatracená i nechtěná teď bloudí tmou jak ztracená
a podlomená má kolena na duši zlomená.

Stále víc se stmívá však tvé kroky zpátky nevedou.
Jsem to já kdo ti tu zpívá, já ti věřím a stojím za tebou.
Najdi, prosím tě sílu postavit se pravdě do očí,
já ti věřím i ty mě] tu víru, že to zlé se v dobré otočí.

REF: . . .

zpět